Skladování lyofilizovaných peptidů v laboratoři

Způsob, jakým byl peptid uchováván, rozhoduje o tom, nakolik mu můžete věřit. Lyofilizované peptidy jsou stabilní, ale teplo, vlhkost, světlo a opakované zmrazování a rozmrazování je postupně opotřebovávají. Toto pomalé poškození nenápadně narušuje reprodukovatelnost.

Tento návod popisuje praktické uchovávání lyofilizovaných peptidů v laboratoři, od dne doručení lahvičky až po dlouhodobou archivaci.

Co vás stojí špatné uchovávání

Peptidy se rozkládají hydrolýzou, oxidací a agregací. Při správném uchovávání může lyofilizovaný peptid zůstat stabilní po celé roky. Uchovávaný v teple a vlhku může tentýž materiál ztratit integritu během několika měsíců. Produkty rozkladu jsou obvykle neviditelné, takže špatné uchovávání málokdy vypadá jako problém. Projeví se místo toho jako kolísající, nereprodukovatelné výsledky.

Suchý prášek versus roztok

Pokud si máte zapamatovat jedno pravidlo, ať je to toto: suchý lyofilizovaný prášek vydrží mnohem lépe než rekonstituovaný roztok. Suchý prášek neobsahuje téměř žádnou vodu a právě voda pohání hydrolýzu. Jakmile se peptid rozpustí, rozklad se prudce zrychlí. Nechte ho ve formě prášku až do chvíle, kdy ho potřebujete.

Volba teploty

U uzavřených lahviček s práškem představuje volba teploty kompromis mezi pohodlím a trvanlivostí:

• Pokojová teplota: vhodná jen na krátkou dobu, obecně od méně než několika týdnů až zhruba po 3 měsíce, na chladném, suchém a tmavém místě. Praktická pro materiál, se kterým právě pracujete.
• V chladničce, 2–8°C: vhodné pro střednědobé uchovávání v řádu týdnů až měsíců.
• Zmrazené, −20°C: obvyklá volba pro dlouhodobé uchovávání lyofilizovaného peptidu. Mnohé zůstávají stabilní dva roky i déle.
• Hluboce zmrazené, −80°C: vyhrazeno pro dlouhodobou archivaci cenných nebo choulostivých zásob.

Vlhkost, světlo a kyslík

Kromě teploty urychlují rozklad tři další faktory. Vlhkost umožňuje hydrolýzu, proto udržujte lahvičky uzavřené a zvažte přidání vysoušedla do úložného boxu. Světlo, zejména UV, může citlivé zbytky fotooxidovat, proto uchovávejte lahvičky ve tmě. Kyslík napadá zbytky, jako je methionin a cystein. Dobří dodavatelé plní lahvičky pod inertním plynem a z vaší strany udržujte dobu, po kterou je lahvička otevřená, co nejkratší.

Zmrazování a rozmrazování

Každé kolo zmrazení a rozmrazení peptid zatěžuje a může podporovat agregaci. Praktickým řešením je alikvotace. Místo opakovaného zmrazování a rozmrazování jedné zásoby rozdělte rekonstituovaný peptid na jednorázové porce, aby se každá porce rozmrazila jen jednou. U lyofilizované zásoby vyjměte jen potřebné množství a zbytek ihned vraťte do úložiště.

Uchovávání rekonstituovaného peptidu

Po rekonstituci je doba použitelnosti mnohem kratší a o kolik, závisí na peptidu a ředidle. Bez údajů pro vaši látku je běžně používaným konzervativním pravidlem pro otevřenou vícedávkovou lahvičku 28 dní v chladničce při 2–8 °C, podle USP General Chapter <797> (ve shrnutí Ministerstva zdravotnictví státu Minnesota). Pokud dokumentace uvádí kratší dobu, řiďte se jí. S ničím delším nepočítejte. Každý alikvot označte látkou, její koncentrací a datem. Rekonstituovaný roztok berte jako krátkodobou pracovní zásobu, ne jako něco k archivaci.

Trvanlivost a vedení záznamů

Při správném uchovávání zůstávají lyofilizované výzkumné peptidy běžně stabilní dva roky i déle. Analytický certifikát každé šarže uchovávejte v dokumentaci, aby bylo možné každou lahvičku dohledat k její šarži a testované čistotě. Pokud byl materiál uchováván dlouho nebo za podmínek, za které nemůžete ručit, před použitím v důležité práci ho znovu ověřte.